Nic není jisté, stejně jako zdejší počasí. Když vyrazíte ven v bundě, za pár minut se vyjasní a už abyste shazovali svršky. Jakmile je však náročná operace odstraňování vrstev provedena, hle, a je tu mrak, a jaký! Tom si po cestě na tenisový kurt prozpěvoval: Everywhere you go, take the weather with you...tak mu na to povídám: To bude asi australská písnička viď? : )

Počasí nepočasí se mi tu ale začíná skutečně líbit. A když říkám skutečně, tak to už něco znamená, protože počáteční stavy odloučení od přátel, rodiny, mého útulného bytu a mých malých rutin mě zpočátku poměrně dost trápily.

Už žádné smutky, řekla jsem si. Neškodí si totiž člověk se svou tendencí neodkladně lpět na lidech a věcech jen sám sobě? Rodinou je mi teď Tom, přátelé budou noví a byt jsme si už zabydleli. Dokonce i ta sprcha náležitě funguje, jen ten internet je crap, jak říká Tom. Pořád mi ale chybíte, tak nějak uvnitř, skrytě, s odkladem.

Minulý víkend jsme se vydali objevovat krásy města York a cestou zpět jsme se zastavili v průmyslovém Leedsu. York má neochvějné kouzlo starého města s historií. Centrum křižují křivolaké uličky s domky, připomínajícími středověké krčmy, které se naklánějí do úhlů na spadnutí. Náměstí bzučí životem malých trhů, stánky přetékají barvami jarních květin a lidé nakupují. Je tu živo, spíše ale příjemně, než hekticky. Lidé se tu více smějí a jsou velmi přátelští.
Barmanka v místním pubu mi vysvětlila rozdíl mezi beer a ales. Objednala jsem si Whonky Donky Ale, kterou točí prý jen u nich. Chutnala trochu jako irský Guiness. Nejpěknějším místem Yorku je touto dobou Cliffords Tower, což je pevnost na malém kopečku porostlém stovkami kanárkových narcisů. Ubytovala nás Fiona, v domě s modrými dveřmi a Jenny nás pozvala k sobě na barbecue, udělali jsme tedy velký nákup, kluci ugrilovali a pak se hodovalo a povídalo. Nakonec jsme vyrazili obhlédnout místní kluby.
Leeds nestojí příliš za zmínku.