Jedna bába povídala

Jak pokračuje honba za získáním britského účtu? Z Barclays se mi již více než po deseti dnech neozvali. Vydala jsem se tedy do banky Santander, kde mi ochotná paní sdělila, že si o účet zažádat nemohu, pokud jsem v zemi po dobu kratší tří měsíců. S poděkováním jsem se tedy odebrala zpět na ulici, kde jsem chvíli přešlapovala, až mě napadlo zkusit štěstí jinak. Po zkušenostech s britskými úředníky neznalými vlastních spletitých pravidel jsem se rozhodla projít celou čtvrť a poptat se na zřízení účtu ve všech Santander bankách, které v okolí objevím. O ulici dál mi slečna tvrdila, že klasický účet lze zřídit pouze pokud mám platný britský pas. Ačkoliv to znělo jako absolutní nesmysl, nedohadovala jsem se a vydala se dále. O dva bloky dále, na hlavní třídě, jsem objevila hned dvě banky v jedné ulici. V té první mi zaměstnankyně banky za přepážkou sdělila, že je to jednoduché. Prý potřebuji jen evropský pas a je to, problém však tkvěl v otevírací době. V půl paté prý již schůzky nedělají. Mám prý přijít zítra. Vřele jsem poděkovala a odebrala se do sousední banky, kde mě uvítali s identickou informací a odeslali mě domů. Den na to mi pracovnice banky zřídila britský basic account na počkání. Karta a pin mi přišly o týden déle a tak se konečně raduji.

Takové jsou tedy mé dosavadní zkušenosti s úředníky a to jen okrajově, neboť sem píšu jen to nejzajímavější :) Lepší se zeptat desetkrát pokaždé někoho jiného než spoléhat na znalost pravidel jedince. Ušetříte si tak mnohá zklamání z nezdaru.

PS: Poněvadž bych rádá pracovala v Anglii legálně, je třeba zažádat si o NIN (national insurance number). National Insurance je anglická alternativa českému úřadu sociálního pojištění a NIN zde plní úlohu jakéhosi rodného čísla. Bez něj vás nikdo nezaměstná a proto mě v pondělí čeká schůzka v Job centre, což je místní pracák a po náležitém interview mi ho buď vystaví či mě odmítnou a v takovém případě si budu muset schůzku domluvit další, v řádu dalších třech týdnů, tak držte palce.